Podnikat nebo nepodnikat, politika nebo nepolitika

Delší dobu jsem nic nenapsal, začal jsem podnikat. Ty začátky jsou těžký, než se vše zajede, atd. Nemáte čas zajet ani za rodinou, přečíst si knížku nebo si udělat jeden volna.

Je mi 28 let a řekl jsem si, kdy jindy než teď zkusit podnikat. Našel jsem si hezký hotýlek v horách, s majitelem jsme se domluvili a v září jsem hotel přebral.

Je na krásném místě, takové české alpy. Přímo na sjezdovce, hosty vozíme rolbou, já říkám starou dámou, už má něco za sebou.

Najít kvalitní kolegy v horách je neuvěřitelně těžké, obzvláště v prosinci, Vánoce, svátky, a kdo by pracoval v to období, že? No nic, nějak jsme to zvládli s pomocí mé rodiny. Nebrali jsme každého člověka, který se přihlásil, přece máme nějaké nároky na dané pozice, i když jsme měli velký nedostatek pracovní síly - něco za něco prostě, ale rozhodli jsme se tak.

Všichni jsme pracovali a stále pracujeme velmi usilovně. Již je hlavní sezóna skoro pryč a tak si zaměstnanci již trochu vybrali volna a oddechli, jak potřebné.

Ale proč o tom píši. Samozřejmě, že chci opět trošku pomluvit ten náš byrokratický aparát, včetně ČEZu.

Nejde o to, že podnikat je těžké, bez přestávky makáte, jak blázni, vykrýváte nemocné zaměstnance, běháte po úřadech, platíte a platíte, vše ostatní jde najednou stranou, atd. Ale tak jsem si na konci února sednul a položil si otázku, proč to vlastně dělám?

Víte, hotýlek o 30 pokojích, 10-14 zaměstnanců, nenápadně v horách, pokusit se vše, aby šlapalo, aby hosté byli spokojení, aby zaměstnanci byli spokojení, abyste vše měli oficiálně, neskrývali před státem. Baví mě to, baví mě práce s hosty a se zaměstnanci. To, že host zaplatí a je spokojen je krásná věc, ale pořád se snažit motivovat zaměstnance, aby se v jejich práci cítili tak nějak "šťastní" je stejné, pro mě motivující. Hlavně těžké u sezónních pracích. Fyzická stránka je jedna věc, ale co ta psychická, ty nervy, obzvláště při první sezóně. Ale proč mě ta otázka napadla? Když jsem si spočítal, co všechno jsme museli státu odvést. Záměrně zmiňuji množné číslo, jelikož se to týká i mých zaměstnanců, kteří jsou na tom biti.

Poplatky - Rozhlasový poplatek, televizní poplatek, OSA poplatek, rekreační poplatek, pobytový poplatek, městský poplatek. Na to všechno musíte vyplnit formuláře všech druhů, poslat je poštou, atd.

Byrokracie - přehlašování elektřiny, plynu, vodné a stočné, internetu, atd. ČEZu to trvalo 3 měsíce, kdy jsme strávili spousty hodin na reklamacích daných přepisů. Vezměte si založení účtu v bance - 50 stránek a příloh různých byrokratických pouček nařízených z EU. A mohli bychom takto pokračovat.

Daně a odvody - za leden jsem zaplatil na DPH cca 160 000 Kč. Náklady spojené se mzdami činily 479 000 Kč, z toho 193 757 Kč bylo odvedeno na zálohovou daň, srážkovou daň a zdravotní pojištění. Polovina šlo státu, za co? Proč? Jakým právem si stát bere takovou velkou sumu? Kdo dané peníze vyprodukoval...stát? Ne, moji zaměstnanci a já!

Zrovna jsem byl odvést vzorek vody hygienické stanici - provádí se dle zákona nějaký velký test jednou za rok za přibližně 8 000 Kč a menší jednou ročně za polovic. Stát něco nařídí a my musíme platit, dle zákona.

Stát si tedy ode mne a mých kolegů vzal za leden přibližně 373 000 Kč. Na co je asi použije? Dle politických vyjádření, ti elitáři vědí lépe než my na co je vyložit, dle potřebnosti, ne zásluhovosti. Oni, politikové, si myslí, že je umí utratit lépe (efektivněji). Tak já Vám dám příklad efektivnosti z pozice subjektu, které dané peníze vyprodukoval a ví lépe, kde a jak je utratit. Například: Neměli jsme dostatečný počet kolegů na restauraci, a zjistili jsme po týdnu provozu, že máme nedostatek příborů, jejich průběžné mytí při plné restauraci je velmi náročné a má tak důsledek na kvalitu poskytovaných služeb, rozhodli jsme se investovat přibližně 8 000 Kč do koupě nových příborů, aby se práce mých kolegů na restauraci zjednodušila a mohli se více věnovat hostům a neleštit příbory při plné restauraci hostů. Ano, takto se zvýšila efektivita práce, taková maličkost. Avšak se ptám, může stát (s našimi penězi) efektivněji alokovat tyto zdroje než my samotní? Není v možnostech byrokratů pochytit tyto informace na trhu.

Proč takto pracují moji kolegové, zaměstnanci? Protože věří v dobrou práci, ač náročnou, v to, že se o sebe mohou postarat sami, bez rodičů, bez státu se vydali do hor. Proč takto pracuji já? Protože věřím v dobrou práci, ač náročnou, v to, že se o sebe mohu postarat sám, bez rodičů a státu. V to, že mohu vybudovat hezký hotel, kde hosté budou utrácet své vyprodukované prostředky dle jejich svobodného uvážení, kde zaměstnanci budou pracovat rádi a dostanou za svoji odvedenou práci adekvátní ohodnocení. Věřím, že zde dohromady můžeme vyprodukovat něco, co přispěje společnosti, naší ekonomice a nejbližšímu okolí. A co za to dostaneme, nic, naopak nám stát sebere 30-40 % z vyprodukovaných peněz. Jsme za veškerou naši aktivitu trestáni. Při takovýchto odvodech je pochopitelné, že podnikatelé skrývají své tržby před státem a zaměstnávají lidi na černo. Biti na těchto regulacích a podmínkách není jen zaměstnavatel, ale především zaměstnanci. Proč tedy podnikat v těchto podmínkách? Já určitě nepřestanu, avšak může to motivovat jiné mladé lidi? Pochybuji, když to, co by Vám mohlo zbýt, musíte odvést státu.

Je divné, kam se směr dnešních mediálních zpráv a jejich zájmů posunul. Řeší se malichernosti, ale ty nejtěžší pokličky, které duší ekonomiku a jednotlivé občany se stále přiklopují.